Pravidla psaní římských číslic

Spojováním a opakováním základních symbolů lze zapisovat i větší čísla. Větší číslice vždy předcházejí menší. Proto např. VI je 6, CLXXIII je 173 a MDCCCXXII je 1822.

Římané obvykle psali číslo 4 jako IIII, číslo 40 jako XXXX, číslo 999 jako DCCCCLXXXXVIIII.

Ke zkrácení zápisu takových dlouhých čísel se někdy používalo zvláštního pravidla pro odečítání a teprve ve středověku se toto pravidla stalo obecně používaným. Pravidlo pro odečítání umožňuje použití šesti složených symbolů, ve kterých menší číslice přechází větší:

IV = 4
IX = 9
XL = 40
XC = 90
CD = 400
CM = 900

Při použití tohoto pravidla lze číslo 999 napsat úspornějším způsobem CMXCIX. Používání jiných symbolů není dovoleno. Proto nelze napsat 999 jako IM. Na druhou stranu ale používání tohoto pravidla není povinné. Číslici 4 lze napsat správně jako IV i jako IIII.

Pozor. Symboly D (500) a M (1000) byly původně psány jako kolmá čára s obloučkem na jedné nebo obou stranách. Symbol D proto vypadal asi jako |) a symbol M jako (|). Tento způsob zápisu umožňoval násobit deseti čísla větší než tisíc tím, že se přidal další oblouček. Číslo 10000 se dalo napsat jako ((|)), 100000 (((|))). Římané neměli žádné slovo pro milión a takto velká čísla používali velmi zřídka. Teprve později a zvlášť ve středověku bylo nutné zapisovat i větší čísla. Proto se stal znak X číslem 10 000, C číslem 100 000 a M číslem 1 000 000. Tyto čárkované symboly se ale dnes prakticky nevyskytují.

V římských dobách se používala k zápisu pouze velká písmena. Později se v běžném životě prosadila i malá písmena a začala používat i pro zápis římských číslic. Proto např. vi znamená 6 a cxiv 114. Někdy se můžeme setkat i s čísly namíchanými, např. Cxl pro 140. Někdy se dokonce používá namísto malého i písmeno j. Někdy se používá písmeno j pouze jako poslední znak ve sledu jedniček, např. xxiij pro 23.